Itálie
Sumci v Itálii
Jako ve Španělsku či Francii, tak i v Itálii je sumec rybou zdomácnělou. První ověřené zprávy o výskytu sumců pocházejí z oblasti Pádu již z doby před druhou světovou válkou! První zdokumentovaný úlovek však pochází z roku 1968.
A odkud se zde sumci vzali?
Možné, alespoň částečně podložené teorie, existují dvě. Importace maďarskými rybáři je tou první a druhou, obecně upřednostňovanější, je přemístění desítek sumců ze soukromých italských lokalit do sítě kanálů spojených s Pádem.
Kde a kdy lovit
Dobré měsíce k lovu jsou především březen, květen, září a říjen, ale vždy záleží na průběhu samotného roku.
Jistě tím nejnavštěvovanějším místem pro lov sumců na řece PO je její samotná delta, přesněji oblast Adrie. Proud již není tak silný jako v horních partiích řeky, jsou zde i časté sjezdy do vody, není patrná ani jinak značná regulace toku a rybolov je mnohem jednodušší než v jiných částech Pádu.
V úseku delty se loví převážně volným driftem a to buď s vábničkou či bez ní, dále není marné vyzkoušet ani vyvazování a velice pěkné sumce lze ulovit i ze břehu na různé „bójkové“ montáže. Takto zde loví převážně čeští rybáři v okolí města Porto Tolle. Zde se Pád dělí na dvě ramena, která obě směřují dále do Jaderského moře. První rameno Donzella, se nachází na pravé straně po proudu řeky a druhé rameno Maistra o několik set metrů dále na straně opačné. Obě tyto odnože jsou vynikajícími lovišti a to převážně pro jarní období, kdy do těchto míst vytahují sumci za potravou a rozmnožováním.
Velice zajímavá místa k lovu se vyskytují dále u města Corbola, kde odbočuje větev Pádu názvem Po di Goro dále do moře, slibná místa naleznete i u města Occhiobello, poblíže kterého se do Pádu vlévá řeka Panaro.
Kromě sumců se v povodí řeky Po loví hlavně parmy a kapři. Méně častými úlovky mohou být i cípaly, úhoři a candáti. Vyskytuje se zde však i black bass, malá populace jesetera Acipenser naccarii a dokonce zcela ojediněle i dnes již vzácná vyza velká.
ITÁLIE – řeka PO a její ramena
Řeka PO (Pád ) pramení v Kottických Alpách. Teče převážně Pádskou rovinou ze západu na východ. Pod ústím Tanara je koryto Pádu široké 300 až 350 m a je obehnáno hrázemi na ochranu před povodněmi. Podobně jsou chráněna i koryta řady přítoků v Pádské rovině. Ústí do Jaderského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu o rozloze 1500 km². Ta se každý rok zvětšuje přibližně o 60 ha. Největší a nejvodnatější jsou levé přítoky Dora Riparia, Dora Baltea, Ticino, Adda, Olio, které pramení na jižních svazích Alp. Pravé přítoky, které pramení převážně na severních svazích Toskánsko-Emiliánských Apenin a také Přímořských Alp mají obyčejně vody málo (největší je Tanaro) a unášejí mnoho pevných částic.
| Délka toku | 652 km |
|---|---|
| Plocha povodí | 75000 km² |
| Průměrný průtok | 1460 m³/s |
| Země | Itálie |
| Pramen | Kottické Alpy |
| Ústí | Jaderské moře |
Vodní režim
Přes veškerá ochranná opatření dochází hlavně po silných deštích k mnohým povodním, při kterých stoupá úroveň hladiny řeky i jejich přítoků. Ve 20. století došlo k největším povodním v letech 1951 a 1966. Tyto povodně způsobily velké škody a vynutili si evakuaci obyvatel. Průměrný roční průtok vody v ústí činí 1460 m³/s. Levé přítoky mají největší vodnatost na jaře a v létě v době, kdy taje sníh a ledovce v Alpách a způsobují, že na horním toku má Pád alpský vodní režim. Pravé přítoky mají vysokou vodnatost na jaře a na podzim. To způsobuje vznik dvou povodňových období na středním a dolním toku Pádu (květen-červen a říjen-listopad). V zimě má řeka obvykle málo vody.